Úvoz mrtvých
Když brigáda rakouského generála Ramminga 3. července 1866 vyhnala Prusy z Rozběřic a její první oddíly se dostaly na kraj Chlumu, vypadalo to, že se Rakušanům povedl obrat v bitvě. Ale bylo to toho dne jedno z mála rakouských vítězství. Prusové byli úspěšnější. Protože posily nepřicházely, Rammingova brigáda ustoupila a Chlum znovu ovládli Prusové.
Velitel rakouské armády Benedek zkusil odpoledne ještě druhou možnost, jak dobýt klíčový Chlum. Do boje poslal I. armádní sbor. Asi 20 tisíc pěšáků pod vedením generála Poschachera podpořených dělostřelectvem postupovalo také hlubokým úvozem od Rozběřic k Chlumu. Prusové je však zasypali střelami svých rychlejších pušek-zadovek ze tří stran. Byl to neuvěřitelný masakr.
Za dvacet minut boje zahynulo údajně 6 600 rakouských pěšáků včetně generála Poschachera a velitele 30. pěšího pluku plukovníka Bergoua. Úvozovou cestu místní lidé později nazvali Úvozem mrtvých. V některých místech mrtvoly zcela zaplnily několik metrů široký úvoz a traduje se, že krev tu tekla proudem. Včetně zajatých zaznamenal I. armádní sbor v tomto střetu ztrátu deseti tisíc mužů, což byla polovina celkového počtu.
Po bitvě to byl hrůzný pohled, v úvozu byla změť lidských těl, převrácených a rozbitých vozů a rozházené výstroje. Říkalo se, že po západu slunce se v úvozu objevují postavy v bílo modrých rakouských mundůrech a ozývá se kvílení mrtvých.
Úvozem u Rozběřic v prvním sledu prošel také rakouský prapor polních myslivců č. 6, v němž sloužili většinou Češi, který se vyznamenal v bojích s Prusy u Náchoda. Ale takové ztráty jako I. armádní sbor neměl. Prapor polních myslivců č. 6 měl zajímavý vývoj. Zapojil se v 1. světové válce do bojů v Rusku a Itálii. Po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 se přejmenoval na československý prapor myslivců č. 6 a začlenil se do armády nové Československé republiky. Od roku 1920 až do roku 1939 nesl název Hraničářský prapor č. 6 „Sibiřských úderníků.