Rok 1866 v názvech berlínských ulic aneb Královéhradecká ulice v Berlíně
Už před desítkami let jsem si všiml na mapě Berlína názvů dvou ulic: Gitschiner Strasse, česky tedy Jičínská ulice, a Skalitzer Strasse – Skalická ulice. Jičínská ulice dnes začíná zhruba od stanice berlínské podzemní dráhy Hallesches Tor, pokračuje na východ a od náměstí a stanice Cottbusser Tor na ni navazuje ulice Skalická, která se táhne až ke Slezské bráně a příslušné stanici metra blízko mostu přes Sprévu. Názvy obou ulic se v Berlíně objevily na konci 60. let 19. století, tedy po vítězství Pruska nad Rakouskem v roce 1866 a jsou připomínkou dvou východočeských měst, v jejichž blízkosti se odehrály významné bitvy mezi vítěznou pruskou a nakonec poraženou rakouskou armádou.
Koho trochu zajímá historie a taky plány měst, napadne ho, že v Berlíně musí někde být také Královéhradecká ulice, která by Němcům připomínala pro ně nejslavnější bitvu této války, tedy bitvu u Hradce Králové. V několika německých městech sice najdete Königgrätzer Strasse, podobně jako Gitschiner Strasse, nikoliv však v současném Berlíně. K tomu by bylo třeba se podívat na mnohem starší plány nynějšího německého hlavního města.
Královéhradecká ulice totiž v Berlíně vznikla v roce 1867, tedy rok po známé bitvě. V té době se zároveň bouraly berlínské hradby. Dosavadní komunikace, které vedly podél hradeb a pevnostních bran, byly po jejich zboření spojeny v novou ulici, Königgratzer Strasse, táhnoucí se v délce asi tří kilometrů podél západní strany Braniborské brány a přes Postupimské náměstí až k bývalé Hallské bráně (Hallesches Tor). Na ni hned navazovaly ulice Jičínská a Skalická.
Zatímco Jičínská a Skalická ulice byly na okraji centrální části Berlína, tedy mimo pozornost, Královéhradecká ulice byla značně „na ráně“. Se společným vstupem Německa a Rakouska-Uherska do I. světové války bylo vhodné na někdejší nepřátelství a tedy i bitvu tam u Královýho Hradce pozapomenout. K tomu účelu byla obětována část Královéhradecké ulice od Postupimského náměstí na sever a tendenčně přejmenována na Budapešťskou ulici – Budapester Strasse.
Po I. světové válce zaniklo jak Německé císařství, tak Rakousko-Uhersko, a vznikaly tradice nové. Tak byla Budapešťská ulice v roce 1925 přejmenována podle právě zesnulého sociálně demokratického politika a prvního německého prezidenta na ulici Friedricha Eberta. Toto jméno samozřejmě nemohlo vydržet nástup Třetí říše a tak z Ebertovy ulice se na deset let stala Hermann-Göring-Straße. Dnes je to opět ulice Ebertova.
Druhá část Královéhradecké ulice byla přejmenována v roce 1930 na Stresemannstraße podle liberálního politika Výmarské republiky a nositele Nobelovy ceny Gustava Stresemanna. Ani toto jméno samozřejmě nemohlo přežít Hitlerovu vládu a ulice byla přejmenována, opět vysoce aktuálně na Saarlandstraße na počest obsazení Sárska Německem. Dnes se ke jménu Stresemannstraße vrátila.
Königgrätzerstrasse se už zřejmě do Berlína nikdy nevrátí.
Jaroslav Dršata